Jmenuji se Marek Růžička a rád bych popsal svůj životní příběh.

Fakta z vyprávění mé mámy… Narodil jsem se jako zdravé, šikovné miminko. V 5. týdnu života jsem zvedal hlavičku a vyvíjel jsem se normálně. Kolem mého půl roku se vývoj zpomaloval. Začali jsme chodit po doktorech a slyšeli názory, že jsem chlap, že jsem jen líný, že to všechno později doženu atd. Mámě se to nezdálo a trvala na dalších vyšetření. Její obava se vyplnila… diagnóza v 10 měsících zněla …. spinální svalová atrofie typ I (Werdnig-Hoffmann).
Život všech kolem mne se převrátil, ale nezastavil. Od svých 5 let jsem jezdil v Brně na Kociánku …nejprve do MŠ, později na ZŠ. Každý rok jsem jezdil do lázní.  Od svých 10 let jsem měl elektrický vozík a život s ním byl aspoň trochu snesitelnější. Svým způsobem jsem byl lehce soběstačný.  Sám jsem se najedl, mohl jsem psát, ovládal jsem elektrický vozík. Toto všechno se změnilo v r. 2003 v mých 17 letech. V lázních jsem dostal zápal plic a skončil jsem na JIP Dětské nemocnice v Brně. Zde mě v noci oživovali a zaintubovali. Následně byla provedená tracheostomie – už jsem neměl sílu sám dýchat. Toto období bylo nejhorší v mém životě. Ležel jsem v nemocnici, měl deprese a nevěděl co bude. Máma se po 4 měsících v lednu 2004 domluvila s lékaři a vzala mě i s dýchacím přístrojem domů. Můj stav se stabilizoval… Dnes jsem schopný sedět u počítače, dívám se na televizi, poslouchám muziku.  Dochází k nám v týdnu zdravotní sestra, se kterou rehabilituji. Občas jdu do kina nebo divadla, ale co dělám nejčastěji a nejraději…  chodím  na fotbalová utkání své oblíbené Zbrojovky Brno. Vedle mého oblíbeného klubu fandím 20 let FC Barceloně. Je to moje srdcovka a velmi rád bych jel na jejich zápas do Španělska. Už jsem podnikl podobný výlet se svým bratrancem na fotbalový zápas do Anglie – bylo to náročné, ale krásné.